Úvod

      V roce 2006 jsem pořídil další výpisky z matrik úmrtí římskokatolické farnosti Miroslav. Excerpovány byly údaje z let 1851-1913, zachycující jména občanů Miroslavských Knínic (tehdy Německých Knínic), jejich povolání, místo bydliště a další zajímavosti. Matriky jsou nyní uloženy v Moravském zemském archivu v Brně ve fondu E 67 Sbírka matrik pod inventárními čísly 14 240 a 14 244.
      Počet obyvatel Miroslavských Knínic ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století i nadále mírně vzrůstal. Jestliže ještě v roce 1834 měly Knínice pouhých 477 obyvatel, v roce 1869 v obci žilo již 615 obyvatel, v roce 1890 to bylo 617 osob a v roce 1910 obývalo 150 domů 641 obyvatel. Jedinou vážnou epidemií byli obyvatelé Knínic ve sledovaném období zasaženi na podzim roku 1866, kdy se po prohrané prusko-rakouské válce rozšířila cholera. V obci na ni zemřelo od 2. září do 18. října 1866 celkem 26 osob. Úmrtnost se nicméně snižovala, pokles je patrný zejména u dětské mortality. Postupně se zvyšoval průměrný věk. Jestliže ještě v letech 1851-1860 v obci zemřelo 159 osob ( z toho 11 mrtvě narozených), v letech 1901-1910 klesl tento počet na 119 (z toho 2 mrtvě narozené děti). Příčinu tohoto pozitivního trendu lze odhadovat jen obtížně, patrně se však alespoň částečně postupně zlepšovaly hygienické podmínky. Dokumentovat to lze například na přestavbě školy v roce 1888, jejíž nový interiér byl prostornější a vzdušnější. V obci fungoval již v 19. století špitál, zmiňovaný v roce 1896. Na samotném konci sledovaného období, v roce 1911, se na zdravotním stavu knínické populace nepochybně kladně projevilo vybudování nové obecní nemocnice (špitálu) v čp. 152 na Výhoně, v níž působil stálý ošetřovatel. Tam také dožíval a dne 8. prosince 1912 ve věku 67 let zemřel svobodný syn někdejšího knínického učitele Emerich Ostatek.
       Protichůdně však působil vliv nastupující industrializace, jejíž ozvuky se projevily i v Knínicích. Například z Vídně přijížděli „na zotavenou“ tamní řemeslníci a jejich děti (například patnáctiletý Alois Frömmel v čp. 78 v roce 1905). Nemoc chudých – tuberkulóza – si vybírala své oběti i mezi knínickými obyvateli, přestože naprostá většina z nich se i nadále živila zemědělstvím a drobnou řemeslnickou prací. Určitou výjimku v zaměstnanecké struktuře tvořila přibližně od roku 1870 nová, v obci do té doby neznámá kategorie  – pracovníci státní dráhy.
     Určitou představu si ze záznamů můžeme učinit též o migraci obyvatel. Někteří obyvatelé Knínic si po polovině 19. století brali k „adopci“ děti z nalezince v Brně, vazby můžeme vysledovat též k Vídni, Hustopečím, Pohořelicím, Suchodrdlím, Kadovu, Petrovicím, Miroslavi a Horním Dubňanům.
     Dva záznamy se vztahují k rodině majitele zdejšího zámku. Dne 10. května 1858 zde zemřel ve věku 48 let na úbytě Mořic, svobodný pán Bartenstein, penzionovaný c. k. rytmistr. Na zápal plic zemřel dne 5. června 1878 ve věku 20 let ve špitálu Klášterní Hradisko u Olomouce syn majitele velkostatku Ludwig Wöllersdorfer.
      Množství jmen řemeslníků, drobných živnostníků a zaměstnanců velkostatku dokresluje tehdejší život v obci. Za mnohé jmenujme (seřazeno chronologicky):

Cyril Plechatý –mistr kovářský (čp. 33, zmiňován 1851, 1857)
Ernst Weikert-revírník (čp. 104, zemřel 1852)
Franz Groß- panský mistr ovčácký (čp. 1, zemřel 1853)
Franz Thomann-obecní pastýř (čp. 37, zmiňován 1855, 1858)
Johann Baresch-mistr truhlářský (čp. 58, zmiňován 1855)
Johann Leiter-mistr krejčovský (čp. 22, zmiňován 1856)
Georg Seitler-ošetřovatel jehličnatých okrasných stromů (jedlí) v zámku (čp. 1, zemřel 1858)
Jakob Pokorný-obecní pastýř (čp. 37, zmiňován 1863)
Karel Sutter-mistr ševcovský (čp. 24, zmiňován 1864, 1865)
Karl Huněk-mistr kovářský (čp. 61, zemřel 1866)
Josef Schwarz-zahradník (čp. 2, zmiňován 1866)
Ignaz Polášek-mistr kovářský (čp. 61, zmiňován 1867, 1868)
Johann Žák-panský kočí (čp. 1, zmiňován 1870)
Anton Staňa-obecní pastýř a sluha (čp. 37, zmiňován 1872, 1880, 1882 a 1883)
Johann Ignaz Sattler-nájemce radnice (čp. 43, zmiňován 1872, 1873 a 1875)
Mathias Felsch-nájemce hostince (čp. 42, zmiňován 1873)
Ignaz Tumpach-mistr kovářský (čp. 61, zmiňován 1873, 1876, zemřel 1880)
Johann Petrželka-švec (čp. 31, zemřel 1873)
Franz Perlička-truhlář (čp. 101, zmiňován 1874)
Johann Ostatek-učitel na penzi (čp. 11, zemřel 1877)
Anton Franta-kolář (čp. 62, zmiňován 1877, zemřel 1885)
Karl Weschke-zahradník (čp. 2, zmiňován 1880)
Adolf Hanzl-revírník (čp. 105, zmiňován 1880, 1885, zemřel 1886)
Mathias Pejchal-panský kočí (čp. 62, zmiňován 1886)
Franz Bartosch-kovář (čp. 33, zmiňován 1888, 1889, 1891)
Mathias Muck-šafář (čp. 112, zemřel 1888)
Thomas Groß-mistr ovčácký (čp. 1, zmiňován 1889)
Johann Judex-strojvůdce u c. k. společnosti státních drah (čp. 48, zemřel 1891)
Johann Kejbl-hospodský (čp. 42, zemřel 1891)
Anton Roháč-strojvůdce u státní dráhy (čp. 91, zemřel 1892)
Friedrich Všetečka-mistr krejčovský (čp. 101, zmiňován 1893)
Franz Křeček-panský kočí (čp. 1, zmiňován 1896, 1901)
Wilhelm Geivl-mistr krejčovský (čp. 130, zmiňován 1897)
Franz Kopeček-panský zahradník (čp. 1, zemřel 1897)
Jindřich Klim-truhlář (čp.25, zmiňován 1904)
Jan Novák-cihlář (cihelna, zmiňován 1904, 1906)
Jan Slezák-mistr krejčovský (čp. 116, zmiňován 1904)
Antonín Kubíček-obuvník (čp. 58, zmiňován 1904)
Jan Bartosch-mistr kovářský (čp. 61, zmiňován 1905, 1910)
Maxmilián Jelínek-obchodník (čp. 44, zmiňován 1905)
Vojtěch Drtílek, hajný (čp. 1, zmiňován 1906)
Jan Klim, mistr kolářský (čp. 134, zmiňován 1908)
Valentin Křeček, kočí (čp. 1, zmiňován 1909)
František Neužil-hostinský (čp. 43, zmiňován 1910)
Jan Klim-mistr pekařský (čp. 146, zmiňován 1913)
                                                                                                               Mgr. Dalibor Hodeček